Dnes máme neskutečnou bolest v srdci, protože odešel náš první pejsek v životě, celoživotní láska, velký učitel Darcius Gasko Prim.
Po příspěvku na facebooku se nás mnoho lidí ptalo, co se stalo. Tady se tedy pokusím všechno vysvětlit.
O anaplazmóze jsem psala v předchozím článku z 27.12.2017, kdy při léčbě byla špatně stanovená dávka antibiotik a selhávaly mu ledviny. Stále jsme věřili, že ho dáme zase do pořádku a bude Darcius zase zdráv. To se nám splnilo 4.6.2018, kdy přišly výsledky krve a hodnoty byly konečně v normálu.
13.6.2018 byl plavat v Jizeře, kde se jako ostatně již tolikrát v minulosti, napil hodně vody. Večer začal zvracet. Řekli jsme si, že to bude jen nějaký chvilkový problém a neřešili jsme to. Ovšem zvracení neustávalo ani po dvou dnech a tak jsme jeli na veterinu. Diagnóza byla, že má gastritídu. Dostal injekci proti zvracení a doporučenou dietu. Ovšem přidal se i průjem a tak opět za dva dny jsme jeli na veterinu. Tentokrát se udělal rentgen celého břicha a páteře. Všechno vypadalo v pořádku, jen byla vidět plynatost střev. Dostal antibiotika v injekcích, ale nic se nelepšilo. Darcius začal kolabovat. Při venčení se rozběhnul a upadl na bok, ale vědomí neztrácel. V prvním momentě mne napadla epilepsie, ale ta se vyloučila. Byl jen tak zesláblý, že nezvládl běh. Antibiotika nezabírala ani v dalších dnech. Udělalo se sono břicha a paní doktorce se najednou nepozdávala slezina. Udělal se krevní rozbor a zase bylo všechno špatně – ledvinové hodnoty, vysoká hladina bílých krvinek, naopak červených velmi málo. Byl čtvrtek a bylo rozhodnuto, že se musí trochu dát dohromady a po víkendu se udělá operace sleziny. Byli jsme zoufalí a zavolali jsme Janě Svobodové, která nám dohodla na druhý den konzultaci v Hradci Králové u MVDr. Ekra.
V pátek jsme tedy už úplně vyčerpaného Darcika vezli do Hradce, kde po novém sonu, a náběru krve nám MVDr. Mikeš sdělil, že slezina je opravdu divně strukturovaná a musí okamžitě ven, nebo hrozí prasknutí a smrt. Prý se může jednat o zhoubné bujení a pokud tam budou metastázy, co dál. Rozhodli jsme, aby ho už nebudili. Nicméně operace se zdařila, Darci se z narkózy probudil a žádné metastázy nebyly. Všechno vypadalo optimisticky i když po pár dnech přišel výsledek z histologie, že se opravdu na slezině našli zhoubné buňky. Darcius však normálne jedl i pil a zažívání bylo v pořádku. Krev se začala rovnat. Podávala se antibiotika nejdříve v injekci a potom tablety. Jenže asi po týdnu opět začal zvracet a přestával opět jíst i pít. Změnili se antibiotika opět na injekční a velmi silná. Jenže Darcik tak den jedl a tři dny zvracel. Prostě hrozný život! Bílé krvinky se sice zlepšily, ale zdravotní stav ne. Začaly opět selhávat ledviny, krevní testy během třech dnů opět velmi špatné a váha postupně skončila na 32,8 kg. Pan doktor v neděli 29.7. sdělil, že už vyčerpal všechny možnosti a ledviny to už nezvládají. Rozhodli jsme, že už ho nebudeme trápit.
Celý den a noc jsme Darcika mazlili a loučili se s ním. Už vůbec nechtěl ani pít, ani nechodil. Ráno se z posledních sil rozhodl, že nechce být v domě, ale ve svém kotci, kde si lehl před svoji boudu a tam také za asistence veterináře v 11 hodin skonal. I veterinář při odchodu plakal!
Sthellinka s Tibikem u tohoto smutného procesu nebyli a když jsme je vypustili na zahradu, běželi se podívat do Darciho kotce. Sthellinka nakoukla i do jeho boudy, zavyla a utekla do své boudičky. Tibik jen nechápavě běhal po zahradě a hledal. Je zajímavé, že ho tak hledali, když posledních pár týdnů s nimi nebyl. Nechali jsme je však jít k Darcimu ještě než přijel veterinář a než jsme je zavřeli.
Jsme šťastní, že jsem měli tak skvělého psa, který nás hodně moc naučil a snad také ty dobré geny předal svým potomkům, kterých má po celé Evropě celkem 107!
„Spi sladce náš miláčku!“
Naštěstí jí páníčkové milují pro její skvělou povahu 
